

K prvnímu velkému nedorozumění mezi vámi a vašim novým čtyřnohým kamarádem může dojít hned záhy, co si chlupatou kuličku přinesete domů. Počůrá se jednou, podruhé, potřetí. To ještě přimhouříte oči. Pejsek si musí zvyknout. S učením psa na záchod byste ale rozhodně neměli otálet. Jak na to, abyste byli úspěšní?
Pejsci jsou od přírody čistotní a učenliví. Pokud se něco pokazí, je to zpravidla chybou špatné komunikace a chybného výcviku. Stát se výjimečně může i to, že pejsek bude schválně čůrat doma, například proto, že mu nevěnujete dostatečnou pozornost, nebo žárlí – tomu se konečně věnujeme v samostatném článku Jak odnaučit psa čůrat doma, kde vysvětlujeme důvody takového chování i možnosti nápravy.
Teď už ale zpět k vašemu novému členovi rodiny. Když si přinesete pejska z útulku, zpravidla už bude naučený čistotě, takže se zaměříme hlavně na malá štěňátka. A jen tak mimochodem, zkušení chovatelé říkají, že snadněji se na záchod učí pejskové starší, než malá štěňátka. Pamatujte především na to, že s malým štěňátkem je to podobné jako s malými dětmi – potřebují se prostě venčit častěji, protože zatím ještě nemají vytrénované svěrače a nevydrží tak dlouho.
Správný okamžik, kdy malého pejska vynést ven, aby udělal loužičku, můžete snadno vystihnout. Pejska vezměte venčit, hned jakmile se probudí nebo nají, popřípadě když si delší dobu hraje. Intervaly venčení byste měli přizpůsobit pejskovi, přičemž obecné doporučení se může lišit od potřeb vašeho štěňátka, proto mu naslouchejte. Obecně platí, že tříměsíční štěňátko by mělo vydržet bez venčení zhruba 3 hodiny. Roční zdravý pes by měl už bez loužičky zvládnout celou noc. Pamatujte na to, že dokonalé čistotě se štěně nenaučí ve třech měsících, ale třeba až v jednom roce. Proto ho za nějakou tu loužičku navíc nekárejte, buďte trpěliví, shovívaví, ale důslední. Jen tak naučíte psa na záchod. A teď už se podíváme, jak na to.
Aby si štěňátko navyklo na to, že se „loužička“ a „bobek“ dělají venku, je třeba mu vše vysvětlit, a to pomocí pochvaly. Je to podobné jako při každém jiném výcviku a učení povelů: pejska hodně chválíme a odměňujeme kdykoli, když udělá něco správného, co po něm chceme. Naopak se vyvarujeme kárání a napomínání za něco, co štěňátko udělalo a my si toho všimli až posléze. Typickým příkladem je loužička doma, kterou objevíme po návratu z práce. Vhodné je pejska ignorovat, nenapomínat, nadělení uklidit a vzít pejska ven. Tam ho naopak pochválíme za loužičku na trávníku.
Pokud se tedy štěňátko probudí nebo nají, vezmeme ho ven a postavíme na trávník. V místech, kde jsou pachové stopy od jiných pejsků, to může být snazší, když se v malém psíkovi probudí pudy značkovat. Jakmile štěňátko udělá loužičku nebo bobek, hned ho hlasitě chválíme – nezáleží ani tak na tom, co říkáme, ale jak to říkáme. Přidáme pohlazení, případně pamlsek. Pokud nachytáte štěňátko, jak si před vámi uleví doma, můžete ho v tomto okamžiku pokárat, jemně ho vytahat za kůži za krkem (což je mimochodem nápravné opatření psích mamin).
Takže pokud máme doma štěňátko a učíme ho na záchod, musíme občas počítat s nějakou tou loužičkou navíc, kterou budeme muset uklidit. Dřív se používaly různé metody, jak pejska čůrání doma odnaučit, ale ty jsou už dnes překonané. Stejně nijak zvlášť nefungovaly. Ještě jednou je třeba zdůraznit, že naučení psa na záchod je především o tom, že pozná rozdíl mezi tím, co je žádoucí (udělal loužičku venku, chválíme ho) a co je nežádoucí (je přistižen, káráme ho).
Čeho bychom se měli vyvarovat, jsou následující metody:
Se štěňátkem nemůžete být celé dny a občas musí být doma samo. V takovém případě vám přijde vhod záchod pro psy. Vyrobit si ho můžete doma, nebo si ho zakoupit ve specializovaných obchodech s doplňky pro psy. Nevýhodou ovšem je, že štěňátko si může snadno zvyknout na pohodlné čůrání doma.
A nakonec ještě pár konkrétních doporučení z praxe.