Elektronické obojky - reálné zkušenosti našich zákazníků

Požádali jsme naše zákazníky o recenzi zakoupených elektronických obojků. Dostali jsme mnoho emailů s pozitivní zpětnou vazbou. Zde jsou některé z nich.

 

Elektronický ohradník Reedog

V květnu 2017 jsme si s manželkou nechali postavit na našem pozemku nový plot. Každý, kdo tuto stavbu zrealizoval, ví, že to není žádná levná záležitost. Jaké bylo naše překvapení, že kolemjdoucí psi a naši dva němečtí ovčáci se k novému plotu nechovají vstřícně. Běhali společně kolem plotu a podařilo se jim plot poškodit. Místo pravidelných kosočtverců měly oka plotu tvar - netvar.                                                                                                                                   

                              

Po zhodnocení nastalé situace, jsme na internetu našli výrobek – Reedog, elektronický ohradník pro psy. Ze všech firem nabízejících stejné nebo podobné výrobky na trhu, jsme se obrátili na pracovníky Elektro-Obojky.cz, kteří nám poradili a pomohli vybrat vhodný výrobek. Objednali jsme si soupravu vysílače a obojku, a protože psi jsou dva, přiobjednali jsme si jeden obojek navíc. Pracovníci nám ve všech našich požadavcích vyhověli.

S tímto výrobkem jsme velmi spokojeni. Méně spokojeni s výrobkem byli ale naši dva psi. Byli zvyklí, že si mohou kolem plotu dělat v podstatě, co chtějí. To bylo radosti a štěkání, když na druhé straně plotu běhali zároveň s nimi psi stejného ražení, jako oni dva. Věděli jsme, že s použitím elektronického obojku jim pokazíme tuto radost, ale v zájmu klidu a pohody v rodině jsme k tomuto kroku museli přistoupit. Pomalu jsme je seznamovali s obojkem tak, aby si zvykli na signál, který je upozorňuje na povolenou vzdálenost k plotu. Je vynikající, že když naši psi neběhají kolem plotu s cizími psy, tak i cizí psi odběhnou od plotu a klid v rodině je zachráněn. 

Aby nebyli ochuzeni  o radost z pohybu, chodíme s nimi na  delší procházky. Samozřejmě bez obojku.

Antonín a Eliška Blažejovi

 

 

Výcvikový obojek Aetertek

Ahoj Elektro-obojky, posílám PAC  a HAF

Píši místo svého páníčka, protože ten se k psaní moc nemá, prý na to nemá nadání a já bych tak rád vyhrál...

Jsem krásný čokoládově hnědý roční chesepeake Bay Retriever (Česepík) a jmenuji se PIER Chessy z Vlčích Luk. 25. května 2018 jsem oslavil své první narozeniny. Můj páníček si mě pořídil na důchod - má totiž rád pohyb, výlety a toulky přírodou a tak chtěl vhodného parťáka a to já jsem. Ve vrhu jsem byl jediný kluk, tak páníček, který chtěl kluka, neměl na výběr a má mě. Již od prvních dní jsem byl velký a měl jsem a samozřejmě mám mohutné tlapy, které byly předpokladem, že vyrostu v mohutného a hezkého psa. A protože mě můj páníček dobře a kvalitně krmí a občas přidá i nějaké vitamíny, tak dnes, kdy mám jeden rok, vážím 46 kg a v kohoutku mám 69 cm.

Příroda a pohyb venku to je moje a mám velice rád vodu. Tu když vidím, tak se neudržím a hned k ní běžím! Hrozně rád plavu a aport ve vodě je velká zábava. Od mlada jsem hodně živý, pracovitý a s velkým temperamentem a občas mám tak trochu svojí hlavu. Páníček se mnou cvičí i jezdí na výcviky loveckých psů. Mě ale občas nebavilo poslouchat, především přivolání  a někdy se mi nechtělo poslouchat ani základní  povely.

                                 

Před nedávnem jsme byli spolu na čtyřdenním výcviku. Hned první den se cvičil aport s damíkem. Postupně se střídali všichni psi se svými páníčkami, cvičitelka Jan hodila damíka a pejsci aport přinesli. Byl jsem nedočkavý až přijde řada na mě. Jana Hodila damíka a pániček mě pro něj poslal. S radostí jsem vyrazil a doběhl pro damíka. Páníček mě přivolal, nejprve jsem se chtěl vrátit a přinést damíka k páníčkovi, ale pak mě napadla nová hra. Vzal jsem damíka a utíkal s ním do polí. Tam jsem zalehl a čekal co bude. Páníček vyrazil za mnou a to byla moje chvíle. Jakmile  přišel na dosah, sebral jsem damíka a utíkal dál. Nevím, proč se páníček zlobil, když to byla taková prima honěná. Když jsem se vyběhal tak jsem se s páníčkem vrátil a všichni mě vítali, jen páníček byl na mě naštvaný. Od té doby si mě všichni pamatovali.

Na výcviku byl i chovatel František, který se mnou chvíli cvičil. Potom si s páníčkem povídali něco o tom, že jsem velice živý a hravý  a mám vůdcovský pud, ale že mám ohromný talent na výcvik. Jen to chce hodně trpělivosti a důslednosti. Také mu poradil, aby si pro usnadnění pořídil elektronický výcvikový obojek.

Když jsme se vrátili domů, páníček hned začal hledat obchod, který tyto obojky nabízí a protože chce pro mě to nejlepší, pročítal různé reference a nabídky. Po důkladném zvážení se obrátil na Vaší firmu, kde se radil se slečnou Ladou Všechovskou a spolu pro mě vybrali výcikový obojek Aetertek AT 919 C. Ještě musím zmínit, že páníček si hodně pochvaloval jednání s paní Ladou, která mu velmi ochotně poradila a vše zařídila. Při čekání na balíček, páníček pročítal na vašich i jiných stránkách, jak obojek používat. 

No a pak jsme se v měsíci dubnu dočkali balíčku. Páníček vybalil nový oranžový objek s nějakou černou krabičkou a hned mi ho vyzkoušel. Musím uznat, že se mi docela líbil, nikde neškrtil ani nedřel, jen jsem nevěděl na co je ta krabička. Několik prvních dnů mi pániček obojek připínal doma a i když jsme šli ven, abych si na něj zvyknul. 

                                 

Poté páníček se mnou jel za cvičitelkou Janou, aby si nechal vysvětlit, jak zacházet s obojkem. A to byl také první den, kdy jsem pocítil obojek na svůj kožich.  Páníček mě pustil na volno a přivolal si mě. No a mě se nechtělo poslouchat. V tu chvíli jsem uslyšel nepříjemný zvuk. To cvičitelka Jana použila zvukový signál. Trochu mě to polekalo co to je, když je páníček ode mě tak daleko. To bude asi ta krabička na obojku, co vydává ten protivný zvuk. Tak jsem radši rychle pelášil k páníčkovi. Takhle mě páníček několikrát pustil a přivolal a já jsem pochopil, že když přiběhnu, tak ten protivný zvuk nebude bzučet u mé hlavy a já budu pochválen a ještě občas dostanu nějakou dobrůtku

Od té doby vždy když jdeme ven, tak mi páníček nasadí elektronický obojek a pro mě je to signál, že musím být poslušný. Občas se doma trochu rozdivočím, ale hned dostanu obojek a páníček na mě zavrčí pomocí vibrace. Jelikož se mi to vůbec nelíbí, tak se radši zklidním.

Prý je na obojku ještě k dispozici impuls, ale ten na mě není potřeba používat, protože jsem vlastně poslušný pejsek. Obojek je prý také vybaven protištěkacím módem, ale protože já doma skoro neštěkám, tak není potřeba ho zapínat.

Od té doby co nosím elektronický obojek, tak jsme prý udělali velký pokrok ve výcviku, páníček mě chválí a venku si to více užíváme.

Páníček říká, že je jenom trochu škoda, že když si chci zaplavat, tak mi ho musí sundat. Ale při probíhání potokem nebo blátem mi ho nechává a je vše bez problémů. Také si pochvaluje, že se nám obojek hodně osvědčil a určitě ho doporučí i jiným zájemcům. Holt, když mám obojek, tak jsem poslušný a vychovaný pejsek, ale když mi ho sundá, tak si občas ještě zazlobím. No vždyť jsem přeci ještě stěně ne?

Tak ještě jednou PAC a HAF

 

Protištěkací obojek 

 

Moje milovaná teta poté, co ovdověla a svět se jí začal zdát jako místo bez sebemenší radosti, dostala lék na tuto bolístku. Pořídila si fenku středního knírače-Aidu. V tu ránu sluníčko zase vyšlo a vše se začalo točit kolem psí princezny, která papala jen to nejlepší a jakmile se jí něco nepozdávalo, komentovala to hlasitým vyštěkáváním. Obzvlášť, když si teta řekla, že je opravdu nezbytně nutné odejít z domu a Aidu tak nechat na pospas prázdnému příbytku...V tu ránu se spustilo kvílení a víceméně po celou dobu její nepřítomnosti Aida hlasitě tesknila. Proto teta vždy co nejrychleji spěchala za svým psím drahouškem.

I já jsem dobře znala Aidino štěkání. Když jsem k tetě zavítala na návštěvu, vždy spustila neskutečné vyvádění, protože dobře věděla, že já s ní vyrazím na procházku, což teta tak často nedělala, takže po nějaké době jsem se stala její hlavní návštěvní favoritkou-měla mě prostě ráda a já ji...

Minulý rok nastalo to, čehož jsme se všichni obávali. Aida přišla o svou milovanou paničku a já jsem ani na chvíli nezaváhala a vzala si Aidu domů i přesto, že už jednoho psího kluka mám. Moje borderka s nedůvěrou zírala na nenadálý přírůstek, ale protože má povahu přívětivou, časem se s Aidou smířila.

Samozřejmě Aida jako devítiletá dáma měla svoje manýry, kterých se nehodlala vzdát, ale rychle u nás zjistila, že svět se netočí jen kolem ní.

Hlavní problém nastal s našimi běžnými odchody do práce, rodinným životem, kdy všichni členové rodiny se v různých dobách vzdalují z domu a jsou to poměrně dlouhé časové úseky. Tu jsme měli okusit Aidin hněv a žalozpěv. Bydlíme v řadovém domku, kde jde slyšet  u sousedů i tikání našeho budíku, natož kvílení jednoho tesknícího psa...

Netrvalo dlouho a stížnosti ze stran sousedky začaly a nebraly konce. Přiznám se, že v tu chvíli jsem vážně přemýšlela, kdo by si mohl Aidu vzít. Řekla jsem si ale, že to tak lehce nevzdám a začala jsem se poptávat na různé zklidňující metody.

Prášek na spaní? Copak chci mít psa v limbu celý den?

Hlídání? Na to jsme neměli přostředky a nic by se tím dlouhodobě nevyřešilo.

Jednoho dne, kdy jsem začala líčit známemu trable s Aidou, nahodil něco o protištěkacím obojku, který má jeho kamarád pro svého malého uštěkance.

Náhodou poté jsem mluvila s kamarádkou, která vlastní tři psy a dokonce namontovala kameru, aby zjistila,který z nich to v bytě vyje. I zakoupila pro strůjce nepokojů protištěkací obojek a rázem se  vše vyřešilo, protože pes velmi rychle pochopil, co se stane, když vyštěkne víckrát za sebou.

,,Prostě paráda!“, řekla mi a slíbila, že mi obojek zapůjčí na zkoušku. Svitla mi naděje a hnala jsem se s přístrojem domů. 

Aida jako správný neurotik z toho byla totálně vedle, ale taktéž rychle pochopila, o co tady jde. Zkouška dopadla na výbornou a já v e -shopu Elektro-obojky.cz zakoupila ten náš. Výsledkem jsem nadšena a náš problém se tak úplně vyřešil.

V podstatě mi obojek zachránil sousedské vztahy a taky moje skvělé přátelství s jednou hodnou psí slečnou, kterou bych nikomu nedala ani za nic.

Aida mi dává packu a plně se mnou souhlasí.

Čeká nás spolu ještě plno psích dobrodružství a minimum zbytečného štěkání!

Viktorie Veselá

 

Zkušenost s GPS obojkem

Betuška je irský setr a původně vůbec neměla být naše. Jezdili jsme celé dva měsíce za její sestrou Baileys, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme si odvezli obě dvě. Dostala přezdívku Rákosníček, nejen kvůli čupřině na hlavě, ale i protože „to byl skřítek neposeda, zvědavý jako opička…“ No neposedná bylo dost slabé slovo, obě holky byly dost divoké, takže v rámci krocení zvěře obě dvě podstoupily základní lovecký výcvik. Obě také složily zkoušky vloh na výbornou, a protože byly mimo jiné i krasavice inteligentní, tak byly úspěšné i na výstavách. Byly jim necelé tři roky, když získaly obě titul Českého šampiona krásy a byly zařazeny do chovu.

Ještě předtím jsme ovšem pozorovali, že s Betuškou není něco v pořádku, najednou byla úplně bez energie. Nechali jsme dělat různé testy, ale vyšly negativní. Bohužel až později jsme se dozvěděli, že na testování jsme šli zřejmě příliš brzy…

Betušce bylo tři a půl roku, když dostala první epileptický záchvat. Vyšetření ukázalo, že pravděpodobě prodělala zánět mozkových blan, asi jako důsledek boreliozy. Bohužel se záchvaty vracely, takže dostala prášky, které musela baštit pravidelně. Chvíli to vypadalo, že máme skoro vyhráno, téměř rok byla bez záchvatu. Pak se ovšem záchvaty vracely, nejdřív jednou za půl roku, pak jednou za čtvrt roku, pak téměř každý měsíc… Dávkování se postupně zvyšovalo, vždycky to na chvíli pomohlo a pak se záchvaty zase vrátily… S každým dalším bylo vidět, že její mozek regeneroval hůř a pomaleji, ale ještě to jakž takž šlo…

            

Před necelými dvěma roky přišla první série, záchvaty nebyly dlouhé, ale byly relativně rychle za sebou a situace se zhoršovala. Betuška byla několikrát hospitalizovaná a protože je statečná a doktoři dělali, co mohli, vždycky to nakonec zvládla… Dostala další prášky, takže jsme museli nasadit ještě vitamínovou bombu a ostropestřec, aby to zvládaly i její játra.

Bohužel mozek zůstal už částečně trvale poškozen. Občas se zapomíná, nevnímá, zmatkuje… venčení začalo být poměrně náročné. Abych jí uhlídala a zároveň věděla, co dělá zbytek smečky, nechtěla jsem jí pouštět daleko od sebe. Jenže Betuška má ráda volný pohyb, ostatně jako každý setr a neustálé přivolávání jí stresovalo. Párkrát jsem jí taky neuhlídala, ne že by se ztratila, ale prostě si čmuchala a šla úplně jinam, než měla. Naštěstí se jezdíme venčit na ostrov, odkud nemá kam utéct. Ale i tak, víte, že vás pes je někde tady, ale nemůžete ho najít, protože čmuchá v roští a na volání nereaguje. Buď prostě nevnímá, protože nějaký pach jí ten mozeček zaměstná beze zbytku, nebo prostě zapomene, jak se jmenuje a že se volá na ní, Už jsem zažila i situaci, kdy jsem jí sice po chvíli našla, ale ona mě nepoznala. Ten její zmatený výraz si pamatuju dodnes.

Když jsem se dozvěděla o GPS obojcích pro psy, nebylo o čem přemýšlet. Jen jsem musela vybrat ten správný. Když má totiž dobré dny, tak funguje jako typický setr = lítá nadšeně kudy může, roští nevyjímaje. Takže pro ní připadal v úvahu jen pořádně bytelný obojek, co něco vydrží. Už ho máme víc jak rok a nejednou mě i jí ušetřil od pořádného stresu. Nemusím jí pořád volat, v klidu si pročmuchá, co potřebuje. Já můžu při venčení zase přepnout do modu „čistím si hlavu“ (tedy v rámci možností, když venčíte smečku setrů, vypnout nemůžete nikdy) a když jí ztratím na chvíli z oči, tak se prostě podívám do telefonu. Občas sice vypadám jak blázen, volám na psa a koukám na obrazovku, ale ať… Dneska si už venčení bez GPS obojku nedovedu představit. Nemusíme jezdit jen na místa, které zná a orientuje se tam. Můžeme zase objevovat nové možnosti. I když se těch záchvatů už nikdy nezbavíme, tak jí můžu nechat běhat, i když není úplně při smyslech. Spokojený pes má méně stresu a já věřím, že i méně záchvatů. Kolikrát obojek ani nepotřebujeme, ale jen pocit, že když to bude nutné, tak jí prostě na tý mapě uvidím, je k nezaplacení…

Veronika Šmídová