Vítěz soutěže: Neposedný Pier

Následující článek je autorským textem našich zákazníků

Ahoj Elektro-obojky, posílám PAC  a HAF

Píši místo svého páníčka, protože ten se k psaní moc nemá, prý na to nemá nadání a já bych tak rád vyhrál...

Jsem krásný čokoládově hnědý roční chesepeake Bay Retriever (Česepík) a jmenuji se PIER Chessy z Vlčích Luk. 25. května 2018 jsem oslavil své první narozeniny. Můj páníček si mě pořídil na důchod - má totiž rád pohyb, výlety a toulky přírodou a tak chtěl vhodného parťáka a to já jsem. Ve vrhu jsem byl jediný kluk, tak páníček, který chtěl kluka, neměl na výběr a má mě. Již od prvních dní jsem byl velký a měl jsem a samozřejmě mám mohutné tlapy, které byly předpokladem, že vyrostu v mohutného a hezkého psa. A protože mě můj páníček dobře a kvalitně krmí a občas přidá i nějaké vitamíny, tak dnes, kdy mám jeden rok, vážím 46 kg a v kohoutku mám 69 cm.

Příroda a pohyb venku to je moje a mám velice rád vodu. Tu když vidím, tak se neudržím a hned k ní běžím! Hrozně rád plavu a aport ve vodě je velká zábava. Od mlada jsem hodně živý, pracovitý a s velkým temperamentem a občas mám tak trochu svojí hlavu. Páníček se mnou cvičí i jezdí na výcviky loveckých psů. Mě ale občas nebavilo poslouchat, především přivolání  a někdy se mi nechtělo poslouchat ani základní  povely.

Před nedávnem jsme byli spolu na čtyřdenním výcviku. Hned první den se cvičil aport s damíkem. Postupně se střídali všichni psi se svými páníčkami, cvičitelka Jan hodila damíka a pejsci aport přinesli. Byl jsem nedočkavý až přijde řada na mě. Jana Hodila damíka a pániček mě pro něj poslal. S radostí jsem vyrazil a doběhl pro damíka. Páníček mě přivolal, nejprve jsem se chtěl vrátit a přinést damíka k páníčkovi, ale pak mě napadla nová hra. Vzal jsem damíka a utíkal s ním do polí. Tam jsem zalehl a čekal co bude. Páníček vyrazil za mnou a to byla moje chvíle. Jakmile  přišel na dosah, sebral jsem damíka a utíkal dál. Nevím, proč se páníček zlobil, když to byla taková prima honěná. Když jsem se vyběhal tak jsem se s páníčkem vrátil a všichni mě vítali, jen páníček byl na mě naštvaný. Od té doby si mě všichni pamatovali.

Na výcviku byl i chovatel František, který se mnou chvíli cvičil. Potom si s páníčkem povídali něco o tom, že jsem velice živý a hravý  a mám vůdcovský pud, ale že mám ohromný talent na výcvik. Jen to chce hodně trpělivosti a důslednosti. Také mu poradil, aby si pro usnadnění pořídil elektronický výcvikový obojek.

Když jsme se vrátili domů, páníček hned začal hledat obchod, který tyto obojky nabízí a protože chce pro mě to nejlepší, pročítal různé reference a nabídky. Po důkladném zvážení se obrátil na Vaší firmu, kde se radil se slečnou Ladou Všechovskou a spolu pro mě vybrali výcikový obojek Aetertek AT 919 C. Ještě musím zmínit, že páníček si hodně pochvaloval jednání s paní Ladou, která mu velmi ochotně poradila a vše zařídila. Při čekání na balíček, páníček pročítal na vašich i jiných stránkách, jak obojek používat. 

No a pak jsme se v měsíci dubnu dočkali balíčku. Páníček vybalil nový oranžový objek s nějakou černou krabičkou a hned mi ho vyzkoušel. Musím uznat, že se mi docela líbil, nikde neškrtil ani nedřel, jen jsem nevěděl na co je ta krabička. Několik prvních dnů mi pániček obojek připínal doma a i když jsme šli ven, abych si na něj zvyknul. 

Poté páníček se mnou jel za cvičitelkou Janou, aby si nechal vysvětlit, jak zacházet s obojkem. A to byl také první den, kdy jsem pocítil obojek na svůj kožich.  Páníček mě pustil na volno a přivolal si mě. No a mě se nechtělo poslouchat. V tu chvíli jsem uslyšel nepříjemný zvuk. To cvičitelka Jana použila zvukový signál. Trochu mě to polekalo co to je, když je páníček ode mě tak daleko. To bude asi ta krabička na obojku, co vydává ten protivný zvuk. Tak jsem radši rychle pelášil k páníčkovi. Takhle mě páníček několikrát pustil a přivolal a já jsem pochopil, že když přiběhnu, tak ten protivný zvuk nebude bzučet u mé hlavy a já budu pochválen a ještě občas dostanu nějakou dobrůtku

Od té doby vždy když jdeme ven, tak mi páníček nasadí elektronický obojek a pro mě je to signál, že musím být poslušný. Občas se doma trochu rozdivočím, ale hned dostanu obojek a páníček na mě zavrčí pomocí vibrace. Jelikož se mi to vůbec nelíbí, tak se radši zklidním.

Prý je na obojku ještě k dispozici impuls, ale ten na mě není potřeba používat, protože jsem vlastně poslušný pejsek. Obojek je prý také vybaven protištěkacím módem, ale protože já doma skoro neštěkám, tak není potřeba ho zapínat.

Od té doby co nosím elektronický obojek, tak jsme prý udělali velký pokrok ve výcviku, páníček mě chválí a venku si to více užíváme.

Páníček říká, že je jenom trochu škoda, že když si chci zaplavat, tak mi ho musí sundat. Ale při probíhání potokem nebo blátem mi ho nechává a je vše bez problémů. Také si pochvaluje, že se nám obojek hodně osvědčil a určitě ho doporučí i jiným zájemcům. Holt, když mám obojek, tak jsem poslušný a vychovaný pejsek, ale když mi ho sundá, tak si občas ještě zazlobím. No vždyť jsem přeci ještě stěně ne?

Tak ještě jednou PAC a HAF

PIER

Pavel Kuna